Datum vydání: 12. 2. 2019

Zveřejňujeme další díl Tréninkové poradny reprezentačního trenéra horských kol Viktora Zapletala. 

Článek na téma Výkonnostní trénink dětí a mládeže je rozdělený na tři části a zohledňuje následující kapitoly na téma: 

• Výkonnostní trénink dětí a mládeže (I. část)
• Předpoklady pro výkonnostní sport (I. část)
• Výběr disciplíny
• Kombinace disciplín 
• Tréninkový režim dětí a mládeže 
• Soustředění 
• Výběr závodů (III. část)
• Tréninková přísnost a morálka (III. část)
• Osobnost trenéra mládeže. (III. část)

Výběr disciplíny

S výše uvedenou problematikou souvisí správný výběr sportovní specializace. Výběr vhodné disciplíny pro pozdější specializaci je klíčovou věcí ve sportovní kariéře mládeže. Málokdy se stane, že je dítě profilováno už od útlého dětství k jedné disciplíně, obecně převládá snaha o kombinaci více disciplín u mladých cyklistů. Některé zahraniční tréninkové koncepce ale profilaci k jedné disciplíně upřednostňují už od útlého dětství a nutno podotknout, že ne bez úspěchů.
 
Naše zkušenost v případě vytrvalostních disciplín a rychlostně vytrvalostních disciplín upřednostňuje u dětí osvojení hned několika disciplín a tento model zastávám i já.
 
Od určitého věku dítěte, většinou od kategorie kadetů, je dobré mladé závodníky více profilovat a postupně se zaměřit na jejich specializaci. Kombinace disciplín se zužují. Většinou je to MTB – cyklokros - silnice, dráha – silnice a cyklokros – silnice. Postupně by se ale i toto mělo profilovat a v juniorském věku už by měla převládat jedna výrazná specializace a ostatní disciplíny by měly přejít do doplňkového, tréninkového režimu.

Kombinace disciplín

Přes výše uvedené je ale možné úspěšně absolvovat během sezóny vybrané závody ve dvou, někdy i ve více disciplínách. Tomuto procesu ale musí předcházet velmi důkladné plánování závodní sezóny, tréninku i regenerace a odpočinkových dní. Bohužel nezvládnutí této problematiky je u nás nejčastější chybou, která vede k pozastavení nebo dokonce ukončení výkonnostního růstu talentovaného mladého cyklisty. Je to velmi prosté, šikovné dítě vyniká hned v několika disciplínách, vyhrává a okolí dítěte, posíleno vědomím výborných výsledků, pokračuje v setrvalém tréninku a závodění bez potřebných úprav. Dříve či později ale tento koncept zpravidla selže a návrat zpět je složitý, zvláště pak, když se opakují zaběhnuté tréninkové chyby. Většinou chybí redukce závodního programu, projevuje se přetížení, trénink postrádá odpočinek i potřebné období objemové přípravy, které je buď žádné nebo jen velmi krátké.
 
Nejčastěji to v současné době vidíme u kombinace MTB – cyklokros - silnice a silnice - dráha. Uvedené disciplíny se dají kombinovat, dokonce i na vrcholové úrovni, ale musí to být promyšlené a vždy vztažené na konkrétního závodníka. Jako příklad uvedu Simona Andreassena, dánský talent týmu Specialized Racing. Simon byl v obou svých juniorských letech mistrem světa a Evropy horských kol a to samé se mu podařilo i v cyklokrosu. Zatímco bikovou sezónu Simon absolvoval v plnohodnotné formě, cyklokrosová byla zaměřena pouze s ohledem na ME a MS a mimo tyto závody jel Simon už jenom národní šampionát a jeden nebo dva závody světového poháru. Simon si tak po ukončení sezóny MTB, kdy jel v podstatě každý víkend nějaký závod, důkladně odpočinul, zregeneroval, posílil svou obecnou kondici a vytrvalost a v podstatě v rámci tréninku, bez zásadní specializace, jel cyklokrosové závody.
 
To samé pak vidíme v kategorii žen, kde je prolínání MTB, cyklokrosu i silnice ještě zřetelnější a oběma disciplínám se úspěšně věnují i největší hvězdy, naše Katka Nash, Jolanda Neff, Pauline Prévot, Eva Lechner či mladá Britka Evie Richards.
 
Podobné je to i v případě kombinace dráha – silnice. Složení olympijských dráhových disciplín vysloveně vyžaduje specializovaný silniční trénink a na dráhových mistrech světa, na olympijských vítězích nebo medailistech a zároveň také na vítězích nebo na medailistech těch nejvýznamnějších silničních závodů, (například Tour de France) vidíme efektivitu celé této koncepce.
 
Jména Mark Cavendish, Elia Viviani, Bradley  Wiggins či Geraint Thomas znají asi všichni a je působivé, že všichni mají medaile či duhové trikoty ze silnice i z dráhy.
 
Je pozitivní, že u nás jde touto cestou hned několik týmů a jejich výsledky na poli mládežnické cyklistiky jsou nepřehlédnutelné.

Tréninkový režim dětí a mládeže

Nejčastěji diskutovanou otázkou tréninku dětí je vlastní koncepce tréninku.
 
Zdůrazňuji, že nejdůležitějšími faktory tréninku dětí a mládeže jsou pravidelnost, pestrost, přiměřenost.
 
Obecně platí, že přiměřená sportovní aktivita je v případě dětí žádoucí v podstatě denním režimu.
 
Vlastní trénink je pak vhodné začlenit do pravidelného sportovního plánu.
 
Nejčastěji používáme model: 0 – 1 – 1 – 0 – 1 – 1 – 1.
   
Délka tréninku a tréninkové objemy se samozřejmě liší podle věku a stupně trénovanosti dítěte a jejich správné nastavení je alfou a omegou zvládnutí celého tréninkového procesu. Málo je špatně a mnoho velmi špatně…
 
V mnoha ohledech nám pomohou testy a zátěžová vyšetření. Pravidelné testování dětí a mládeže stále není pro mnoho klubů úplně samozřejmé a je většinou obvyklé až v pozdějším věku.
 
Zde je potřeba konstatovat, že zátěžové testy dítěti nijak neublíží a při správné diagnostice a analýze dat nám mohou významně pomoci při formování tréninku a minimalizovat negativní faktory tréninku.

Soustředění

Vysoce efektivním prvkem tréninkového procesu dětí a mládeže jsou soustředění. Umožní nám výrazněji ovlivnit a koordinovat nastavení celé tréninkové koncepce.
 
Zásadním prvkem soustředění je zklidnění jedince, který má po určitou dobu na starosti jenom sport. Nemusí chodit do školy, soustředí se čistě na předepsaný trénink, regeneraci a další související věci. Celá řada cyklistických týmů, od národních až po jednotlivé kluby, stále více upřednostňují tzv. centrální přípravu týmu. Tento koncept není o tom, že by všichni dělali totéž, naopak, upřednostňují se individuální tréninkové plány, ovšem ve společné komunitě a v kombinaci se společnými tréninky. Tento model už několik let aplikuje i seniorská reprezentace MTB. Společných zimních soustředění se účastní většina bikové špičky, častokrát doplněná o specialisty i na jiné disciplíny.
 
V přípravě juniorských reprezentantů se mi velmi osvědčily tzv. minisoustředění. Jsou to krátké tréninkové bloky, v průběhu celého roku, které zařazujeme do všední přípravy tak, aby co nejméně narušovaly běžný denní režim a školní docházku závodníka. Většinou tyto cykly probíhají  ve třídenních blocích – pátek, sobota, neděle a jsou velmi intenzivní. Náplň třídenního tréninku samozřejmě závisí na období, ve kterém se závodník nachází. Trénujeme nejčastěji v rytmu dvou nebo tří fází.
 
Jako příklad uvádím náplň z únorového soustředění, kdy se jezdci nacházeli v silově vytrvalostní fázi tréninku.
  V pondělí musí být aplikován den volna a nejméně dva další dny trénuje závodník v individuálním rytmu, podle svých pocitů ve vztahu k celkové únavě ze soustředění.
 
Je potřeba zdůraznit, že v případě výše uvedeného plánu se jednalo o trénink špičkových juniorů, medailistů z ME, MS a YOG. Výše uvedený trénink je poměrně náročnou záležitostí, zvláště když jde o cyklický proces, který se v zimních měsících pravidelně opakuje. Pokud byste ho chtěli aplikovat do vašeho tréninkového systému, nutně musí dojít k přenastavení tréninkové zátěže, aby odpovídala výkonnosti skupiny.

Zdroj: Mgr. Viktor Zapletal, 2019 (Uvedený text podléhá v celém svém rozsahu autorským právům. Kopírování, citování a další použití celého materiálu nebo jeho částí je možné pouze s písemným svolením autora.)