Datum vydání: 04.11.2016
Americký vítěz Vuelty z roku 2013 a italský specialista na Ardénské klasiky se oba narodili před pětačtyřiceti lety a s profesionální cyklistikou mají očividně stále nevyřízené účty.
Končit totiž za žádnou cenu ještě nechtějí! Bojují však proti mocnému nepříteli - času, a taky nezájmu manažerů. Bohužel, nyní se zdá, že jsou spíš blíže porážce, než dílčímu vítězství. V prvním díle si nejdříve představíme příběh Christophera Hornera.
Horner si užil vrchol kariéry ve svých 41 letech, když vyhrál v dresu americké stáje RadioShack - Leopard Vueltu. Ani to mu ale nezajistilo prodloužení smlouvy pro další sezonu. Zaujal však (stejně starého) manažera jiného World Tour týmu - Brenta Copelanda z Lampre-Merida, jenž byl ve funkci kormidelníka této ekipy teprve prvním rokem. Horner s týmem podepsal jednoletou spolupráci. Avšak tehdy jako by si to křivka kopírující jeho kariéru namířila definitivně a nezadržitelně dolů.
Při tréninkové vyjížďce před blížícím se Girem následujícího roku ho srazil řidič automobilu (který tehdy od nehody ujel). Rodák z japonské Okinawy si z tohoto incidentu bohužel odnesl propíchnutou plíci a zlomená žebra. O účast na Giro tak přišel, ale na Tour de France se mu podařilo opět připravit. Ač pouze jako domestik lídra Ruie Costy, dokončil závod jako nejlepší z týmu - na 17. místě. Na nadcházejícím závodě Okolo Utahu, který jel jako přípravu na Vueltu, ještě bral celkové druhé místo. Jenže těsně před první etapou španělské Grand Tour, kde měl obhajovat titul, musel odstoupit kvůli nízké hladině kortisolu v těle, což přivodilo užití kortisonu v rámci terapeutické výjimky za účelem údajné léčby bronchitidy.
Mimochodem, nebýt Lampre-Merida dobrovolným členem MPCC (Hnutí za důvěryhodnou cyklistiku), americký cyklista by do závodu nastoupil. Horner v každém případě ten rok v Lampre-Merida skončil - nebylo mu nabídnuto prodloužení smlouvy. Trochu smutné je, že jediným týmem, který o něj v té době projevil zájem, byl provinční americký Airgas Safeway s pouze kontinentální licencí. Horner však tehdy kromě soupeřů válčil i se zmiňovanými dýchacími problémy a nastoupil tu sezonu jen do několika závodů. Přesto i v nich byl vidět - na dobře obsazeném Okolo Ázerbájdžánu skončil celkově čtvrtý a v Utahu pátý. Po sezoně ale zase pracně hledal nový cyklistický domov, který našel v jiné americké kontinentální stáji Lupus Racing Team. Ani tam ale svými výkony nenadchnul, když se mu pořád nevedlo vypořádat se se zdravotními patáliemi.
A tak v dnešních dnech tento poněkud nešťastný příběh pokračuje dalším hledáním nového zaměstnavatele. Horner dokonce opět oslovil Copelanda, který mezitím odešel z Lampre do nového arabského týmu Bahrain-Merida. Jenže zřejmě ani bezedný rozpočet nepřiměl Copelanda zaměstnat nejstaršího vítěze Grand Tour v historii cyklistiky! Horner ale ještě hřebík do zdi nezatloukl...
Používáním tohoto webu souhlasíte s využitím souborů cookies pro marketingové účely.
Více informacíberu na vědomí