Když si nevystačíme s kolem, aneb jak (ne)žít sobecky

Datum vydání: 12.10.2017

V určité chvíli si cyklista se svým oblíbeným dopravním prostředkem prostě nevystačí a někdy je zapotřebí přemýšlet nad automobilem. Má smysl se tomu bránit?

Že to už jenom s kolem nepůjde, nám bylo jasné, když jsme letos měli možnost strávit aktivní dovolenou v Rakousku, ale neměli se tam jak dopravit. Nakonec jsme se rozhodli využít služeb autopůjčovny RENORENT sídlící v Olomouci. K naší potěše byly skvělé recenze na internetu podloženy skutečností a díky přátelskému a zároveň profesionálnímu jednání ze strany společnosti a spolehlivému autu jsme získali svobodu a možnost poznávání míst nám jinak zapovězených. Aniž bychom si auto museli sami pořizovat. 
  
Někdy však bývá vlastnictví vozu nezbytné, protože se jiné alternativy provozování auta prostě nevyplatí. I když je možností v poslední době čím dál tím více. Auto můžete provozovat na operativní leasing, samozřejmě si ho můžete půjčit a ze západu k nám míří i novinka v podobě sdílení vozu s jinými lidmi, popř. členy určitého klubu. Až na operativní leasing je to vlastně podobné jako s bicyklem. 
 
Co se týče půjčování aut, výhodou obecně bývá to, že jsou auta v lepším technickém stavu a díky vysoké vytíženosti jsou efektivně využita. Lidé s nimi vyjedou, protože není jiné zbytí. Např. ve Velké Británii navíc půjčovny zpravidla nabízí i nízko-emisní automobily, či vozy s elektropohonem, čemuž zatím v tuzemsku legislativa příliš nepřeje. Pro člověka, který se ve většině životních situací obejde s kolem či veřejnými dopravními prostředky, se pravděpodobně celkem vyplatí i operativní leasing. Ten ze své podstaty zvýhodňuje ty, kteří toho najezdí méně a tím nutí člověka přemýšlet, zda je startovat auto vůbec nutné.
 
Hlavně mladší generace lidí nejen ze západních zemí nově inklinuje daleko více ke sdílení, případně půjčení si, než vlastnictví. Jedna z amerických studií z počátku nového milenia např. dokazuje, že více než čtvrtina lidí, kteří se stali součástí (auto)klubů, v rámci nichž sdíleli automobily s dalšími členy, následně prodala svůj vlastní automobil. Většina z dotazovaných respondentů pak začala častěji chodit pěšky, jezdit na kole a využívat veřejných dopravních prostředků.

Tento trend přitáhnul jako magnet pozornost vědců, kteří se zajímají o podstatu této nové motivace. Je založená na menší sobeckosti, skromnosti, či ohleduplnosti k životnímu prostředí, nebo se jedná o kalkulovanou strategii čistě ve vlastním zájmu?

Nuže, podle vědců se takto lidé chovají převážně ze dvou posledně jmenovaných důvodů. Roli tedy hraje spíše prospěchářství, než altruismus. Ač jako motivaci často zmiňujeme environmentální problémy či odpor ke konzumnímu stylu života, jde zpravidla o snižování nákladů a větší pohodlí. 

V sebereflexi mohu kriticky uznat, že jsem se i já zachoval spíše sobecky, když jsem využil možnosti pohodlně cestovat automobilem, který nám dal svobodu. Mohli jsme jet do Rakouska rovnou na kole a svobodu bychom měli ještě větší! Úskalí života však spočívá v tom, že bych musel šlapat sám. Přítelkyně by mně dala košem...

Martin Pirkl

Sdílejte tento článek na:    

►

► 

Reklama ► 

Aktuální novinky a videa

• Úvod
• Novinky
  • MTB
  • Silniční
  • Dráhová
  • Cyklokros
  • Ostatní
• Video
  • Cyklokros
  • Dráhová
  • MTB
  • Silniční
  • Ostatní
• Fotogalerie
• Trénink
• Výživa
• Soutěže
• Kalendář
• Partneři
• Kontakty

Přihlášený uživatel:Nejste přihlášen(a).