Že by žízeň pomáhala vrchařům?

Datum vydání: 11.12.2016

Podle doktora Rogera Palfreemana, který působil ve stájích Sky i BMC, by si jezdci měli zvykat na pocit žízně a nepodléhat mu. Pomůže jim to prý v kopcích.

Palfreemanova teze je založená na předpokladu, že když se cyklista dehydratací zbaví tří procent tělesných tekutin, zhubne dvě kila, což je pak hlavně ve stoupání obrovská výhoda. Za účelem toho, aby cyklista byl něčeho takového schopný, prý existuje tréninková metoda termální percepce.

Podle Palfreemana mohou sportovci své tělo připravit na přijímání menšího množství tekutin aniž by to ohrozilo jejich výkonnost. Tvrdí, že optimální hydratace není totéž, co vyvážená hydratace. Cyklistům by podle něj v určitých případech mělo stačit vypláchnout si pusu mentolovou tekutinou, či za vysokých teplot vzduchu užít paracetamol (lék na horečku) nebo antidepresivum bupropion. Ani jedno není na seznamu zakázaných látek WADA.

Od Palfreemana se nicméně jeho bývalý zaměstnavatel, tým Sky, distancuje a tvrdí, že ani jednu z metod na svých jezdcích nezkoušel. Doktor také čelí kritice ze strany jeho kolegů z prostředí profesionální cyklistiky.

Avšak nestranné vědecké studie zatím údajně nepřišly s výsledkem, který by dal na otázku dehydrace ve sportu jasnou odpověď. Palfreemanovu teorii tedy není možné vyvrátit.

Sdílejte tento článek na: