Přírodní studánky jako zdroj vody. Pít či nepít?

Datum vydání: 18.08.2017

Nemá cenu opakovat, jak je nutné při sportu pravidelně doplňovat tekutiny.

Platí to obecně, ale v horkém počasí bychom na hydrataci měli pamatovat obzvláště. Ať už nám vyhovuje více pitný vak nebo větší či menší láhve, běžecká vesta, batůžek nebo ledvinka, potřebná tekutina představuje vždy poměrně citelnou zátěž, zvláště při celodenním švihu v oblastech, kde nelze čekat mnoho pohostinských zařízení.

Zajímavou alternativou může být strategie pitného režimu, do které se zahrnou zdroje pitné vody přímo na trase. Třeba v podobě přírodních studánek. Věděli jste, že Národní registr pramenů a studánek jich na našem území eviduje téměř pět tisíc? Na českém území mají ostatně studánky, jako volně přístupný zdroj vody, mnohasetletou historii a tradici. Ještě ve druhé polovině minulého století se jejich počet odhaduje až na deset tisíc.

Otázkou samozřejmě je, jestli lze doporučit vodu ze studánky skutečně pít. Tady jednoznačné doporučení neexistuje. U řady studánek místní lidé zajišťují pravidelné chemické i bakteriální rozbory. Je si ale třeba uvědomit, že studánky jsou otevřený nechráněný zdroj vody, který podléhá vnějším vlivům, jak přírodním tak ze strany člověka. Pokud rozbory potvrdí nezávadnost vody, neznamená to, že to bude platit i třeba za dva měsíce. Ale i pokud by rozbor vody v dané studánce nedopadl zcela podle norem, jednorázové napití většinou nepředstavuje žádné významnější zdravotní riziko. Při dlouhodobém a pravidelném používání by to však už mohlo být něco jiného.

V rámci dlouhodobého projektu Živé studánky, jehož cílem je postupná renovace a obnova vybraných studánek, a který iniciovala tradiční značka balených pramenitých vod Toma, se u všech studánek, jež se ucházely o hlasy veřejnosti a tím o svoji renovaci, provedl chemický rozbor a výsledky byly veskrze příjemným překvapením. Na webu www.zivestudanky.cz se tak můžete podívat na studánky, které od konce letošního května soutěžili o svoji budoucí renovaci, a u kterých lze předpokládat relativní záruku nezávadné vody.

Přímo v terénu pak bude nejlépe dát na zdravý rozum. Pokud je studánka na první pohled používaná a udržovaná, není v těsné blízkosti větších sídel a rozsáhlejších obdělávaných zemědělských ploch, riziko požití vody by mělo být relativně malé.