Hranaiová: Jedu časovku v Azerbajdžánu
Třebušín/Rokycany – Letošní závodní sezónu zahájila rokycanská cyklistka Katarína Hranaiová v Belgii. Se svým švýcarským týmem Bigla je na závodech převážně v zahraničí. V uplynulém víkendu se poprvé představila v Česku, a hned měla důvod k oslavám. Stala se akademickou mistryní republiky a odvezla si pohárový bronz z tradičného Memoriálu Menharta a Hellera v Třebušíně. Výsledky tak ukazují, že ji zahraniční angažmá opravdu v kariéře posunulo a nic na tom nemění fakt, že ve Švýcarsku změnila působiště.
Kataríno, máš za sebou první závody v Čechách a hned vítězství na akademickém mistrovství. To je asi příjemný návrat domů.
Přesně tak! Mám z toho radost, i když ta vítězná časovka pro mě byla doslova povinnost.
Akademický titul jsi už dříve slavila, že?
To bylo před dvěma lety. Loni se mi časovka kryla s Grácií a navíc jsem byla nemocná, takže jsem nejela ani Grácii ani časovku.
Který ten titul byl náročnější?
Určitě ten první. Teď jsem jela s takovou větší jistotou. Trasa byla úplně stejná. Bolelo to až ke konci proti větru. Konkurenci jsem docela dobře znala, tak jsem si díky tomu i věřila. Už jsem navíc rozježděná.
Proč jsi šla jen časovku a ne také silniční závod, který se jel současně s memoriálem?
Trenér mi řekl, ať se podívám na startovní listinu a tam, kde bude kvalitnější pole, tak to pojedu. Tečka. Koukla jsem především, kde je Machy (Jarmila Machačová pozn. red.) a jela jsem tam, abych měla nějaké srovnání. Původně jsem si myslela, že se srovnáme už i na časovce, ale Jarča jela dobrovolně místo jednoho kola dvě.
Nešlo tedy o to získat tituly? Vždyť další navíc by pro vlastní prezentaci nebyl špatný, ne?
Do Třebušína jsem nepřijela sbírat dresy. Ta časovka se povedla a toho třetího místa z Českého poháru si vážím a beru to tak, že jsme si s Machy a Martinou Mikuláškovou pěkně zabojovaly. To je pro můj cyklistický rozvoj podstatnější.
Jarmila Machačová vám nakonec s přehledem odjela. Jak závod probíhal a jak se měl vyvíjet?
Start byl do kopce a už tam jsem se zvedla já. Hned v prvním kole jsme byly vepředu tři a už se jen střídaly. Machy říkala, že čekala, že si to rozdáme až v posledním kole, ale nakonec ve čtvrtém z pěti okruhů si holky všimly, že mám drobnou mezeru, tak za to vzaly dřív. Takticky to udělaly velmi dobře, ale zase jsem na ně pořád viděla a všimla si, že i Machy cukla Martině. Na tu jsem si věřila, že když pojedeme jednotlivě, tak si ji dojedu, což se potvrdilo, jenže se mi Martina trhla znovu a do cíle jsem ji docvaknout už nezvládla. Trošku to tam ovlivňovali kadeti, ale nevadí, závod to byl dobrý.
Od letošku máš ve Švýcarsku nový tým. Jak ses u Bigly zvládla zabydlet a jak jsi spokojená?
Zajištění je úplně parádní. Každá máme dvě kola – jedno na tréninky a jedno závodní, které máme vždy připravené na závod a po něm ho zase odevzdáme. Vůbec se o něj nemusíme starat. Jako doprovod jsou s námi vždy tři lidi, což je také perfektní – jeden řeší kola, jeden občerstvení a jeden je jako sportovní ředitel. Ve srovnání s loňskem je to zajištění srovnatelné a to, na co jsem byla zvyklá, je hodně podobné. Holky jsou sice nové, ale některé jsem znala už z loňska ze závodů a tím, že jsem s nimi byla dva týdny na soustředění, tak jsme se poznaly dostatečně dobře. Jsem spokojená.
Co to, že jsi přijela poprvé do Česka až na závody do Třebušína?
Měli jsme teď volný program, tak jsem nechtěla být bez závodů a tohle mi krásně zapadlo do osobního rozvrhu.
Co bude následovat?
Teď máme závody v Belgii – časovku a silnici a pak přijedeme jako Bigla na Grácii.
Bude Bigla tedy i více k vidění v Čechách?
Doufám. Je ale pravda, že Grácii jsem si prosadila já. V únoru, když se na soustředění stavěl kalendář, jsem tenhle závod navrhla a nakonec se i bez problémů schválil, za což jsem byla vážně moc ráda. Je vždycky hodně příjemné představit se doma.
Na Grácii však budete v tvém týmu Češky dvě. Jak to?
Ano. Tým má hodně mladých děvčat, ze kterých ředitel vybral pětici, a bylo potřeba jedno místo doplnit. Na něj se mi povedlo prosadit Pavlínu Šulcovou, kterou ale náš ředitel už znal ze závodů ve Francii. Díky tomu to bylo snazší.
S čím tedy půjde Bigla do Grácie, když bude mít dvě domácí děvčata?
Letos se půjde s tím, že by tam měla jet slušně právě především Pavlína a já.
Dříve jsi mluvila o tom, že tě baví jezdit týmově a ostatním spíš pomáhat. Role se tedy mění a spíš se už sama budeš zkoušet prosadit?
Už i na ostatních závodech, kde jezdí právě ta mladší děvčata, to tak je a i na Grácii bych měla mít větší prostor. Asi nebudu muset pracovat já na nikoho, ale sama budu mít tu možnost více útočit a doma se předvést.
Forma je tedy naladěná?
Měla jsem kvalitní zimní přípravu bez vážnějších zdravotních problémů, kvalitní začátek sezóny, kdy jsme už v březnu jely těžké závody, což bylo na rozjetí perfektní. Počítám, že forma bude ještě stoupat, tak uvidíme.
Jaké nakonec budou hlavní vrcholy letošní sezóny?
Cíle se budu snažit trochu nakombinovat. Tým má doma ve Švýcarsku zhruba dva nejzásadnější závody, které pro nás budou důležité. Pro mě to ale bude mistrovství republiky. Zajímavá je ale jedna žhavá týmová aktualita. Po Grácii jsou dvě holky z týmu vybrány na časovku UCI do Azerbajdžánu. Jsem to já a Nicole Hanselmann. Důvod mi byl řečen, že ze Švýcarska má největší šanci nominovat se na mistrovství světa v časovce právě Nicol a mně dali úkol, že já to mám zkusit za Českou republiku. Dávají mi možnost, tak se také budu snažit jet co nejlépe.
Článek a foto Patrik Pátek - PatRESS.cz