Datum vydání: 19.12.2014
Italský bývalý profesionální cyklista, který se proslavil svými etapovými vítězstvími na Tour de France či Giro d’Italia, aby se pak propadl do cyklistického propadliště dějin svými dopingovými aférami, vydal knihu Pohřeb ve žlutém – zpověď kobry, ve které si stylem sobě vlastním nebere vůbec žádné servítky.
„Cyklistika je dnes čistší, ale ne úplně. Můžete jet etapový závod bez dopingu. Já jsem takhle jel Tour de France v roce 2006. Ale vyhrát takový závod čistý? Jednodenní klasiky ano. Grand tour ne.“
Jednatřicetiletý Ital zářil v roce 2008, kdy vyhrál 2 etapy na Giru d’Italia a následně i na Tour de France. Zde mu ovšem byl prokázán krevní doping a následně se musel dva roky od cyklistiky distancovat. V roce 2010 se pak vrátil v dresu stáje Vacansoleil, ale tentokrát dopadl ještě hůře. Při aplikaci krevní transfúze u něj doma málem zemřel, načež ho Italský olympijský výbor potrestal dvanáctiletým zákazem činnosti.
Na tiskové konferenci ku příležitosti vydání své knihy se Ricco rozhovořil o jeho návštěvě u CIRC (Nezávislé cyklistické reformní komise), kde se jezdci svými přiznáními, která by pomohla v odkrývání a boji s dopingem, mohou částečně vykoupit ze svých hříchů, tedy může jím být zkrácen trest.
„Ta komise? To je vtip. Mluvil jsem s nimi sedm hodin. Poskytl jsem jim jména a příjmení lidí, kteří se v cyklistice pohybují dodnes: lékaři, sportovní ředitelé, cyklisté. Oni mi ale nezkrátili trest a to ani přesto, že mi slíbili umazání až poloviny (z dvanáctiletého trestu). Pravidla jsou vykládána a aplikována podle toho, kdo jste.“
Ricco si neodpustil šťouchnout si ani do Armstronga.
„On byl šampion, ale drogy ho přivedly tam, kde je. Jan Ullrich byl talentovanější. Byl to opravdový talent, ne jako ten Američan.“
Používáním tohoto webu souhlasíte s využitím souborů cookies pro marketingové účely.
Více informacíberu na vědomí