Provensálská Bestie je dechberoucí reklamou na cyklistiku

Datum vydání: 12.11.2016

Pojďme spolu na chvíli uniknout od reality chladných a pošmourných listopadových dnů. Představme si jinou krajinu a jiné roční období.

Vzdušnou čarou zhruba 1500 kilometrů severozápadně od Prahy se tyčí nad okolní krajinu francouzského regionu Provence majestátný gigant – „Větrná hora“ nebo také „Provensálská Bestie“. I tak místní nazývají legendární horu Mont Ventoux.

V létě, kdy se čas od času po jejích svazích vine peloton největšího závodu světa – Tour de France – dokáže tento velikán cyklistům přichystat naprosto unikátní atmosféru. Nejteplejší období roku totiž má jednu výhodu – je méně pravděpodobné, že se budete muset potýkat s masivními poryvy větru. Jeho slabší forma je zde ale téměř vždy přítomná. To znamená, že kromě pravděpodobného vedra budete na poměrně prudkých svazích připomínajících měsíční krajinu jen marně hledat úlevu.

Mont Ventoux je s vrcholem ve výšce 1912 metrů nad mořem nejvyšší horou jihofrancouzského Provensálska a osamoceným gigantem, izolovaným od nedalo se tyčících Alp, se kterými sdílí společný geologický původ. Majestátně se tyčící nad úrodným údolím řeky Rhony, září v teplejších obdobích roku díky vápencovému povrchu, zatímco v zimě je pokrytá zhruba od ledna až do dubna sněhem. V zimě a na jaře celý region bičuje Mistrál – severozápadní vítr dosahující rychlosti až 320 km/h, kterému ale statečně odolává jedna z mála lidských stop a již tradiční symbol spjatý s touto horou – meteorologická stanice.

Vlastně celé okolí mohutné hory, která zabírá téměř 400 čtverečních kilometrů, je divoce krásné a až neuvěřitelně bohaté na biodiverzitu – roste zde např. několik druhů stromů včetně buků, dubů a borovic, ve kterých se skrývá divoká zvěř a na 120 druhů ptáků. Od roku 1990 je Mont Ventoux a blízké okolí vyhlášeno biosférickou rezervací a do budoucna Francouzi počítají s povýšením tohoto místa na přírodní park. Jeden z prvních, kdo popsal půvaby zdejší krajiny ve své básni Výstup na Mont Ventoux, byl v roce 1336 italský básník Franciesco Petrarca a byl to údajně on, kdo jako první stanul na vrcholu.
 

Petrarca pochopitelně šel po svých, takže mu výstup trval asi „trochu“ déle než doposud nejrychlejšímu cyklistovi – Španělovi Ibanu Mayovi. Bývalý profesionál v rámci časovky na Critériu du Dauphiné 2004 vyjel 21,6 kilometrů dlouhý kopec v obyčejnými smrtelníky nepředstavitelném čase necelých 56 minut! Možná ještě neuvěřitelnějším výkonem se však mohl pochlubit Lucemburčan Charly Gaul o téměř padesát let dříve. Na rozdíl od Mayovi éry (Španěl porazil např. Lance Armstronga, Tylera Hamiltona, Levi Lepheimera či Michaela Rasmussena), totiž v roce 1958 ještě neexistoval moderní doping a parametry bicyklů byly naprosto neporovnatelné. Přesto Gaul tenkrát zajel čas 1 hodina 2 minuty!

Rekord v jiném směru zase drží amatérský cyklista, jistý Jean-Pascal Roux, který dokázal vyjet na vrchol jedenáctkrát za jediný den! A údajně se mu to podařilo po nejtěžší trase z třech možných. Jedná se o variantu, kdy cyklisté vyjíždí z městečka Bédoin a čeká je převýšení 1617 metrů a 21,8 kilometrů šlapání do kopce s průměrným sklonem 7,4 %!  Ani druhý způsob – vzít „Bestii“ útokem z Malaucéne však není o moc snadnější. Čeká vás sice bezpečnější silnice a několik odpočinkových pasáží, ty ale střídají sekce prudší než na trase z Bédoin. Poslední variantou je stoupat ze Sault – najedete sice více kilometrů, ale našlapete podstatně méně kilometrů výškových.

Známý je místní Cingles du Ventoux club, jehož čestným členem je každý, komu se podaří vyjet horu všemi třemi cestami v jeden den. Nejen ti, kteří mají za sebou tento úctyhodný počin, ale i cyklisté, kteří se o to pokoušejí, snad nemůžou neznat tragický příběh anglického profíka Toma Simpsona. V roce 1967 tehdy třicetiletý borec, blížíce se k vrcholu, začal unaveně a zmateně kličkovat až upadl. Jednoho z přihlížejících fanoušků pak téměř v mrákotách prosil, aby mu pomohl zpět na kolo. O dalších pár set metrů dál – jen kilometr a půl před vrcholem – spadl z kola znovu. Zemřel při převozu do nemocnice. Vina byla přisuzována dehydrataci, žaludečním problémům, únavě, ale také kombinaci metamfetaminu a alkoholu, které měl Simpson v kapse. Dodnes každý, kdo se dostane tak blízko na dohled vrcholu, míjí pomníček zesnulého Brita.
 

Shodou okolností to byl jeho krajan, Christopher Froome, kdo naposledy tuto horu pokořil jako vítěz etapy Tour de France. Psal se rok 2013 a Froome tenkrát ještě navýšil své už tak suverénní vedení v závodě, který nakonec poprvé v kariéře vyhrál.
 

Letos, o tři roky později, se v té době už dvojnásobný vítěz Staré dámy na Mont Ventoux vrátil znova a i když tuto etapu nevyhrál, znovu byl v centru dění. To když ukázal, že cyklisté se občas obejdou i bez kola! J Silný vítr totiž donutil organizátory posunout dojezd o několik kilometrů níž, takže se tisíce fanoušků musely vměstnat na menší ploše a samotní jezdci chvílemi neměli kudy jet. „Větrná hora“ zase nezklamala!
 

Sdílejte tento článek na:    

► 

Aktuální novinky a videa

• Úvod
• Novinky
  • MTB
  • Silniční
  • Dráhová
  • Cyklokros
  • Ostatní
• Video
  • Cyklokros
  • Dráhová
  • MTB
  • Silniční
  • Ostatní
• Fotogalerie
• Trénink
• Výživa
• Soutěže
• Kalendář
• Partneři
• Kontakty

Přihlášený uživatel:Nejste přihlášen(a).