Ježek: Jsem strašně rád, že jsem tady

Datum vydání: 12.09.2014

Podstatně dříve než plánoval se vrátil domů Jiří Ježek. Poslední srpnový den měl na světovém šampionátu hendikepovaných cyklistů v americkém Greenville těžký pád, byl i v umělém spánku, ale dnes po poledni přistál v Praze v dobré náladě a s optimistickými myšlenkami.

„Jsem strašně rád, že jsem tady,“ přiznal Ježek, který prý cestu přežil tím, že bral častěji prášky, než by je bral normálně.

„Ale celou cestu přes oceán jsem díky bussiness třídě mohl ležet, což bylo super. Let jsem zvládl bez komplikací, připadal jsem si jak někde v hotelu. Paradoxně největší zádrhel nastal na posledním úseku z Německa,“ říkal Ježek, který nemocnici opustil na vlastní žádost.

„Jsem závodník a chci závodit, ale teď to není ani 50:50. Nejdřív se chci dostat do fyzické kondice, abych zase mohl normálně žít. Dávám si čas do půlky listopadu, kdy bych chtěl vědět, jestli to půjde dál, a když to půjde, tak s tréninkem začnu na jaře. Nemám kam chvátat, důležitý závod pro mě bude až ten poslední - Rio, na něj bych se chtěl připravit. Není ale jisté, jestli bude má kondice na závody stačit. Jsem připravený i na to, že by to nešlo. Už jsem se nazávodil dost, kariéra byla krásná a možná by tohle byl i zajímavý konec. Ale doufám, že zajímavější tečka bude v Riu,“ překvapil myšlenkami na další paralympijské hry jejich šestinásobný vítěz.

„Všem moc děkuji. Říkal jsem si, že když už se to muselo někde stát, tak jsem hrozně rád, že to bylo právě tam. Navíc specialisté, kteří mi operovali hrudník i ruku, jsou opravdové špičky ve svém oboru,“ pochvaloval si Ježek, který se ale zotavuje neuvěřitelně rychle.

„Myslím, že doktoři tam sedí ještě teď a kroutí hlavami, protože to šlo strašně rychle. Ale moc se semnou nepárali. Když mi řekli čtyři dny po úrazu a deset hodin po operaci ruky, abych vstal z postele a udělal dva kroky, myslel jsem, že to nedám. Ale čím rychleji se to tělo hýbe, tím rychleji se uzdravuje. A jistě důležitou roli sehrál dobrý fyzický fond, který jsem měl,“ pokračoval Ježek.

Kritický moment ve svém životě si prý pamatuje zcela celý.

„Nebyl jsem v bezvědomí. Byl to normální pád ve spurtu a já měl smůlu, že jsem byl ten poslední u hrazení, podobně jako nedávno Zdeněk Štybar. Skončil jsem na plůtku a okamžitě jsem si v tom zlomku vteřiny vzpomněl, že to jsou plůtky, co jsem před startem kritizoval. Pak už jenom bolest, sanitka, nemocnice.“

„Nejen v zájmu svém, ale v zájmu handicapovaných cyklistů do budoucna. Byly nestandardní, nikde v Evropě jsem je neviděl a koukal jsem už před závodem, že jsou nebezpečné. Vinu dávám technickým komisařům cyklistické unie UCI, že takové zabezpečení tratě vůbec schválili. Ale mohl jsem spadnout kdekoliv jinde,“ uvědomuje si český cyklista, který také ví, že zpočátku nebylo vůbec jisté, zda bude žít.

„Byl to tak závažný úraz, že normální člověk tohle nepřežije. Mně se to podařilo díky obrovskému štěstí a nějaké té fyzické kondici,“ zdůraznil.

"Po celém těle mám stehy, takže se bude čekat, až půjdou vyndat, a pak budu moct začít rehabilitovat.“