Jak si na letošním Giru počínaly vybrané stáje?

Datum vydání: 04.06.2014

Hodně řádků bylo napsáno o výkonech jednotlivých jezdců. Strmý vzestup kolumbijských závodníků, kteří obsadili první dvě nejvyšší pozice v celkovém pořadí a díky Nairu Quintanovi a Julianu Arredondovi také tři ze čtyř nejdůležitějších bodovacích soutěží, můžeme přičíst jejich obrovskému talentu, vynaložené dřině a prostředí, ve kterém vyrůstali. Mladík Fabio Aru také ukázal úžasný potenciál, talent a bojovnost, zatímco sprinter Nacer Bouhanni poté, co ze závodu odstoupil suverénní Marcel Kittel, ve většině případů nenašel konkurenci.

Avšak žádný ze zmíněných jezdců by nedokázal být tak úspěšný bez precizní práce svých stájových kolegů a týmového personálu. Které týmy si vedly lépe a které hůře můžeme hodnotit podle jejich výsledků v závodě, doplňujících statistik a samozřejmě, že za úspěchy stojí často i kupa štěstí. Ale, však víte, jak je to se štěstím.. Dalšími indikátory síly týmu je nesporně vnitřní integrita, přátelské vztahy mezi jeho členy a tedy i vedením, solidarita, upřímnost, vzájemná důvěra a nesporně také sebevědomí a odhodlání. My v rámci tohoto článku, bohužel, nemůže zhodnotit tyto kvalitativní aspekty, jelikož nemáme možnost zažít atmosféru v týmech osobně. Z tohoto důvodu se pokusíme krátce okomentovat výkony některých z 22 zúčastněných stájí podle toho, co předvedly tam, kde se všechny silné a slabé stránky sčítají, odčítají a násobí – na silnici.

Nejlepším týmem překvapivě nebyl Movistar, který měl ve svém středu vítěze Naira Quintanu a jenž také dokončil nadmíru náročný závod v plném počtu jezdců – devíti. Týmem s nejlepším součtem časů prvních tří jezdců celkového pořadí je totiž francouzské seskupení Ag2r La Mondiale. A není to náhoda, Ag2r letos letos prožívá úžasnou sezonu. Po Giru mu patří průběžné třetí pořadí v žebříčku UCI hned za super-silnými Omegou Pharmou a Movistarem. Ač se žádnému z jezdců v modro-bílo-hnědém trikotu nepodařilo zvítězit v etapě, byli nepřehlédnutelní v horách a fungovali výborně jako tým. Výsledkem budiž celkové páté místo Domenica Pozzoviva, Alexis Vuillermoz dokončil jedenáctý a Hubert Dupont šestnáctý. Hned osm borců z devíti dokončilo závod a všichni přitom v první stovce. 

Belgická Omega Pharma-Quickstep možná šla do závodu s vidinou celkového vítězství, avšak i druhé místo a vítězná individuální časovka Rigoberta Urána se dá považovat se velmi pěkný výsledek. V týmu navíc opět potvrdil nepostradatelnou roli excelentního domestika Wouter Poels, který byl ve většině důležitých okamžiků po ruce Uránovi.

Podobně kvalitně jako Poels zvládali svou roli super-domestiků i Steve Morabito a Samuel Sanchéz z týmu BMC, kteří pracovali pro Cadela Evanse. Tedy alespoň necelé první dva týdny. Poté, nejenže v horách ztrácel Evans, ale ve chvíli, kdy se v prudkých stoupáních už řádnou chvíli trápil, jeho pomocníci odpadli již dávno předtím a australský vítěz Tour de France tak byl na vše opět sám. Nicméně abychom k americkému týmu nebyli tak kritičtí, i Evans si po závodě pochvaloval, že tak dobrý výkon, jaký jezdci v červeno-černém předváděli hlavně v prvních dvou týdnech, od celé ekipy před závodem ani nečekal.

Podobně sestupnou tendenci, avšak s daleko prudším sešupem směrem dolů, zažila Orica Green-Edge. Australské stáji v prvním týdnu vyšlo vše, co si naplánovala, na jedničku. Borci v bílém vyhráli týmovou časovku v Belfastu a jako dárek k narozeninám připravili pozici finišmena a tím i růžový trikot pro Kanaďana Sveina Tufta. Ve druhé etapě maglia rosa putovala k parťákovi Michaelu Matthewsovi, který si užil růžové, i díky vítězství v šesté etapě, šest dní. V devátý den závodu se navíc utrhl Pieter Weening a dojel pro třetí vítězství Oricy v závodě. Poté ale tým začala decimovat vlna nemocí a zranění a v první polovině Gira slovutná Orica dokončila závod v málo vídaném počtu 2 jezdců – jimiž byli předposlední Tuft a o příčku nad ním nováček Michael Hepburn. Tým se tak ani nekvalifikoval do celkového pořadí týmů, kde se počítají časy tří nejlepších závodníků. 

Britská ekipa Sky, za kterou loni stejně jako letos za svůj současný tým Omegu Pharmu, vyválčil druhé místo Urán, letos mezi borci bojujícími v top ten své zastoupení neměla. Co víc, nepodařilo se jí vyhrát ani jedinou etapu. Závodníci v černých trikotech však bojovali, zejména pro Daria Catalda byla účast v úniku jeho denní chléb a italský cyklista obsadil také druhé místo v soutěži pro nejlepšího vrchaře. Činovníci britské stáje musejí být spokojení i s výbornými výkony Ira Philipa Deignana, který se velice dobře ukázal zejména v osmnácté horské etapě, kdy skončil třetí. Velkou naději do budoucna slibuje ale také nejvýše umístěný jezdec v celkovém pořadí, dvaadvacátý Sebastián Henao, v dvaceti letech nejmladší muž v celém pelotonu na Giru!

Na závod bude v dobrém vzpomínat určitě i ruská stáj Tinkoff Saxo. Mladý Polák Rafal Majka držel krok s nejlepšími za všech okolností a dojel si pro výborné šesté místo. Kromě toho bylo Giro svědkem velkého návratu Michaela Rogerse, který vyhrál v obdivuhodném stylu dvě etapy a navíc dojel v první dvacítce pořadí. 

Nebýt Fabia Arua, Astana by byla neviditelná. Takto ale rodák ze Sardinie udržel prapor kazašské stáje zatraceně vysoko. Michele Scarponi, který byl určen lídrem týmu, závod nakonec ani nedokončil. Aru vyhrál patnáctou etapu a třetí místo v celkovém pořadí těší ještě víc.

Domácí Lampre-Merida, která vsázela na lídra Damiana Cunega, taktéž, podobně jako Astana, musela přehodnotit své cíle poté, co její kapitán nejlepším nestačil. Více než dobře jej však zastoupil Diego Ulissi, který vyhrál dvě etapy a držel se v popředí celkového pořadí. Později však musel, bohužel pro italskou stáj, odstoupit kvůli nemoci.

A nyní se konečně dostáváme také k americkému Garmin-Sharp. Tento tým si prožil katastrofální úvod do závodu v ulicích Belfastu, při týmové časovce, kdy polovina borců skončila na zemi. Mezi nimi i lídr, Daniel Martin, který se tolik těšil, že se bude moci předvést před svými domácími fanoušky. Martina nakonec ale později v horách zastoupil bojovník Hesjedal, který vydřel i přes časový handicap z úvodního dne 9. místo. Garmin nakonec dokázal dokončit závod ve 4 mužích.

Na Giro nebude vůbec v dobrém vzpomínat ruská Kaťuša, jejíž lídr Joaquim Rodriguez skončil v nemocnici se zlomeným žebrem a jejímž dalším členům se nepodařilo nijak výrazněji zviditelnit.

Kromě sprinterských týmů Giant-Shimano a FDJ, které díky Marcelu Kittelovi, Lukovi Mezgecovi, respektive Naceru Bouhannimu, oba ukořistily tři etapová prvenství, musíme zmínit také domácí kontinentální stáj Bardiani CSF. Tým poskládaný výhradně z domácích borců, dokázal urvat v konkurenci World Tour týmů tři etapové triumfy, a podařilo se to třem různých lidem. Ve třinácté etapě slavil Marco Canola, o den později Enrico Battaglin a v sedmnácté etapě pak loňský nejlepší vrchař, Stefano Pirazzi. Kdo ví, jak by to dopadlo, nebýt nešťastné 'pomoci' fanouška Francescu Bongiornovi, který kvůli tomuto incidentu přišel o možnost svést souboj o vítězství v předposlední královské etapě s Michaelem Rogersem.