Čtyři dny v laufu na počest významného horolezce, polárníka, objevitele, kartografa a malíře

Datum vydání: 05.07.2023

Daniel Polman připomenul Julia Payera jen těžko představitelnou porcí sportovního úsilí. Každá z částí projektu byla sama o sobě extrémní výzvou: v pátek 23. 6. se p​ostavil na start nejtěžšího jednodenního cyklistického závodu na světě Race Across The Alps.

Trasu dlouhou 525 km s brutálním převýšením 14 500 výškových metrů zvládl v čase 24 hodin a 52 minut, což mu v mezinárodní konkurenci vyneslo cenné 10. místo. Stal se zároveň prvním českým finišerem tohoto slavného alpského závodu s tradicí přes 20 let. 
 

 
V sobotu 24. 6. odpoledne ho za cílovou čárou žádný zasloužený odpočinek nečekal. Novopacký ultramaratonec pokračoval druhou částí projektu. Spolu se svým Ultra Paka Racing Teamem vystoupil na chatu Julius Payer Hütte (3029 m), pojmenovanou po významném teplickém rodákovi, který si zamiloval severoitalské Jižní Tyrolsko. V neděli 25. 6. absolvovali náročný vysokohorský výstup na Ortler (3905 m), na němž kdysi Julius Payer rovněž stanul a celou oblast kolem něj zakreslil a zmapoval. 
 

Bolavé nohy po sestupu zpět do údolí musel Polman ještě přemluvit k třetí části. Tou nebylo nic menšího než 652 km dlouhý přejezd z jihotyroslkého Suldenu pod Ortlerem k rodnému domu Julia Payera v Teplicích. Spolu s kamarády v doprovodném vozidle vyrazil v pondělí ráno na kole přes Itálii, Rakousko, Německo vstříc cíli na severu Čech. Největším protivníkem se mu stal silný protivítr ubírající mnoho sil a zpomalující průměrnou rychlost. K domu, kde se Payer 2. září 1841 narodil, přijel po 33,5 hodinách, během nichž spal jen 10 minut. 
 

Jak sám přiznává, sáhl si až na dno svých sil:

„Sfouknout to všechno bez odpočinku za sebou během čtyř dnů, považuju za můj dost možná největší sportovní výkon. Už Race Across The Alps ze mě vyždímal prakticky veškerou tělesnou energii. Za těch 25 hodin jsem spálil přes 16 000 kalorií. Takže následný výstup na chatu ve třech kilometrech rozhodně nebyla horská procházka, ale spíše boj o každý výškový metr. Ve vysoké nadmořské výšce je regenerace značně zpomalená. K vrcholu Ortleru jsem vyrážel hodně rozbitý. Nohy po ultramaratonu a výstupu na chatu byly v jednom ohni. V lezekých pasážích na hřebenu jsem zjistil, že ty stovky zabrzdění z vysoké rychlosti do nuly v serpentinách mi vzaly sílu i z rukou. Ve strmých pasážích ledovce jsem si pak pomáhal v jedné ruce cepínem a ve druhé hůlkou. Někdy jsem si připadal jako Meresjev, ale nakonec jsme se na vršek vyškrábali i v docela dobrém čase. Přispěli tomu i dva horští vůdci a horolezci z Čech – Zdeněk Hák a Petr Kejklíček, kteří se starali o naši bezpečnost. Další porci morálních sil vyžadovalo přemluvení nohou namožených zejména sestupem o dva výškové kilometry dolů, aby mě dovezly až do dalekých Teplic. Stejně jako při závodě jsem se mohl spolehnout na skvělou podporu kamarádů během přesunu. Zajišťovali mi pití, jídlo, konzultoval jsem s nimi navigaci a zejména mě skvěle povzbuzovali. Nejvíce toho odřídil tradičně můj brácha Martin. Zpočátku mě potrápila 3 alpská sedla, kterých jsem měl ještě z Race Across The Alps (kde jich bylo 12) plný zuby. Později nastoupil nepříjemný protivítr, který prakticky zesiloval až do cíle u rodného domu Julia Payera. Jinak nás ale počasí po celou dobu projektu podrželo. Do Teplic jsem dorazil vyndanej jak chleba z tašky, protože při každé ze třech částí Payer Ultra Projectu jsem si sáhl na dno sil.“

Všechna ta dřina přinesla dle Polmana své ovoce:

„V cíli projektu jsem byl naplněný úžasnými pocity a přesvědčením, že to všechno stálo za to. U pamětní desky na fasádě domu jsem vytáhl z dresu námi podepsanou pohlednici z chaty Julius Payer Hütte. Čas projektu se zastavil, ale příběh mimořádného a v Čechách stále málo doceněného Julia Payera, kterého jsem chtěl tímto připomenout, tu zůstane navždy. Potěšila mě i správkyně chaty nesoucí jeho jméno, která mi při loučení za projekt poděkovala a řekla, že bychom panu Payerovi udělali velkou radost. Zdaleka to však není jediná věc, která mi spolu se sportovním výkonem utkví v paměti. Tím nejcennějším jsou ve finále jako vždy příběhy a společné zážitky prožité v naší „ultra paka“ partě.“

Daniel Polman spojil projekt tradičně i se sbírkou na podporu dvou dětí usilujících o zlepšení svého zdraví a dvou organizací starající se o nemocné či hendikepované:

„Sbírka ještě stále běží, takže stále je možné přispět a potěšit tím hned několik lidí. Veškeré informace jsou na mém webu.“

Payer Ultra Project v číslech:

Celkem ujeto, nachozeno, nalezeno: 1200 km
Celkem nastoupáno: 23 000 m
Nejvyšší bod: Ortler (3905 m), na kole: Passo Stelvio (2757 m)
Nejdelší jízda na kole: 33,5 h / 652 km
Největší souvisle překonané převýšení: 14 500 m v závodě RATA (průměrně 600 m/h)
Projekt proběhl během 4 dnů a 4 hodin, z toho bylo 71,5 h pohybu.

Informace o jednotlivých částech projektu:
 

1/ Race Across The Alps
 

 
Prestižní ultramaraton Race Across The Alps je po právu označovaný za nejtěžší jednodenní závod na světě. Trasa vedoucí na území Rakouska, Itálie a Švýcarska je dlouhá 525 km a závodníky prověří neuvěřitelnými 14 500 výškovými metry! Závod překonává řadu ikonických alpských stoupání: hned dvakrát se jede přes Stelvio (2757 m), dále následují Gavia (2621 m), extrémně strmé Mortirolo (1852 m), Bernina Pass (2330 m), Albula Pass (2312 m), Flüela Pass (2384 m), Ofenpass (2149 m), Umbrail Pass (2501 m) a Reschenpass (1504 m). Závodník musí mít k dispozici jeden doprovodný automobil s minimálně dvěma řidiči. Limit startujících je 40, kteří mají na zdolání trasy maximálně 32 hodin. O náročnosti RATA svědčí i fakt, že ročník 2023 dokončilo v limitu 23 účastníků. 

2/ Payer Hütte a Ortler
 

 
Po dokončení Race Across The Alps se Polman s týmem přesunul do Jižního Tyrolska, konkrétně do malebné horské obce Sulden, kde Julius Payer působil jako horolezec a kartograf. Odtud vystoupil na chatu Payer Hütte (3029 m), nesoucí jeho jméno. Následně se v doprovodu týmu vydal na alpský vrchol Ortler (3905 m), nejvyšší horu bývalého Rakouska-Uherska, dnes nejvyšší vrchol Tyrolska. 

3/ Ultracyklistický přejezd do Teplic
 

Julius Payer se narodil v Teplicích, a tak Daniel Polman po sestupu znovu sedl na kolo a vyrazil právě do města na severu Čech. Propojil tak úžasnou oblast v Jižním Tyrolsku, kde se tento mimořádný člověk proslavil, s jeho rodným městem. Cílem 652 km dlouhé cesty byl Payerův rodný dům a také pomník v nedalekém parku. 

Julius Payer
 

Celým jménem Julius Johannes Ludovicus von Payer (2. září 1841, Teplice – 19. srpna 1915, Bled) byl teplický rodák, významný horolezec, polárník, objevitel, kartograf a malíř. Absolvoval 43 prvovýstupů na vysokohorské štíty v Alpách. Coby šikovný kartograf je dokázal i zmapovat. Díky tomu se dostal do čtyř polárních výprav. Při poslední z nich bylo objeveno do té doby neznámé souostroví, které Payer pojmenoval na počest císaře Zemí Františka Josefa. Své polární zážitky zachytil teplický rodák v rozsáhlém malířském díle. Jeho jméno nese Payerův ostrov v Zemi Františka Josefa. Na počest svého rodného města zde pojmenoval Teplický záliv a Šanovský ostrov. Dobrodružství ze svých výprav na sever rovněž popsal v knize, jejíž zkrácená verze vyšla v češtině pod názvem „V ledovém zajetí“ v roce 1969.

Zdroj a foto: TZ Daniel Polman